Scénografie, architektura, nová média, světelný a zvukový design, móda…

Vizuálně nejzajímavější divadelní projekty posledních let
Divadelní představení, performance, instalace a site-specific projekty
Kreativní program pro děti

Program

Hot News

   
   PQ+ DOPROVODNÝ PROGRAM   

PQ E-Scenography PQ Logo
PQ > ROZHOVOR SE SIMONOU RYBÁKOVOU, KURÁTORKOU PROJEKTU EXTRÉMNÍ KOSTÝM

ROZHOVOR SE SIMONOU RYBÁKOVOU, KURÁTORKOU PROJEKTU EXTRÉMNÍ KOSTÝM

1. 5. 2011, 16:03

Ve Veletržním paláci naleznou návštěvníci Pražského Quadriennale mimo jiné i projekt Extrémní kostým. Bude ho tvořit výstava kostýmů, videozáznamů a fotografií a také série prezentací a diskusí, obě části bude kurátorovat přední česká kostýmní výtvarnice Simona Rybáková. V rozhovoru kurátorka přibližuje hlavní záměry projektu.

Co v sobě bude skrývat sekce Pražského Quadriennale nazvaná Extrémní kostým a co je jejím smyslem?
Je to výstava věnovaná čistě kostýmu pro divadlo a živé akce. Její specifikum je v určitém protikladu k exponátům, které se budou vystavovat v národních expozicích. Tam uvidíme široké spektrum tvorby kostýmních výtvarníků z celého světa, kdy různé země a kultury jsou na rozdílné úrovni posunu od klasického divadelního kostýmu do současných krajních poloh. Tím, že jsme vyzvali kurátory národních expozic k výběru co nejextrémnějších forem současného kostýmu pro všechny druhy živých akci, chceme zachytit nejširší tendence, kam se dnešní kostým ubírá.

Slovo "extrémní" v jejím názvu znamená extrémní podobu kostýmu, použitých materiálů, extrémně použitý kostým, nebo všechno dohromady?
Přesně to a ještě mnohem víc. Zajímá nás extrémní podoba ve smyslu formy, výtvarného zpracování, k tomu přispívá výběr materiálu, který se svými specifickými vlastnostmi stává hybatelem děje v akci, v níž je daný kostým použit. Extrémní je i použití některých symbolů a barev, jdoucí někdy i do silně politického podtextu. Prostředí, ve kterém je kostým performován a jehož součástí se stává. Nové technologie, nové materiály, které díky svým vlastnostem inspirují a promlouvají, například textilie, která se vodou na tanečníkovi rozpustí během představení. Nakonec i umístěním všech těchto různorodých kostýmů do jedné instalace vytváříme extrémní vztah.

Jaké místo patří v současném divadle kostýmu?
To je pro mne dost osobní otázka a zkusím ji z obou stran pojmenovat. Kostým byl a je jednou z významných složek jevištního dění a je jeho nedílnou součástí. Já jako kostýmní výtvarnice vnímám jeho důležitost silně a samozřejmě neobjektivně. Ale je to vedle hercova výrazu a řeči těla primární informace o charakteru postavy, její sociální příslušnosti, emocionálním nastavení a podobně. Barva, materiál, střih, maska hraje velkou roli v identifikaci diváka s postavou. To vše považuji za jasné a automatické. Není tomu tak ale vždy. Spousta režisérů nemá představivost, nejsou dostatečně výtvarně vzděláni a nevyžadují ani neinspirují výtvarníka. Z lenosti či neznalosti to vzdávají předem. Je ovšem faktem, že pokud má mít kostým aktivní roli v představení, měli by mít herci i režisér možnost s ním zkoušet, aby situace, které nabízí, mohly vzniknout jako nedílná součást představení. Když však přijde kostým až na poslední zkoušky, může skutečně i „vadit“. Ale při vůli ke spolupráci v týmu se dá hodně vymyslet dopředu, aby vše fungovalo v celku. Pak se výsledek umocní a výrazně posune k lepšímu. Neodpustím si poznámku, že například na plakátech je často uveden pouze režisér a autor, ostatní tvůrčí profese nikoliv….

Potřebuje více kostým herce, nebo herec kostým?
Obojí by mělo být v souladu. Kostým může herci pomoci, ale i ublížit. Herec kostým naplní, ožije ho. To ale mluvíme o tradičním chápání divadelního kostýmu. Výtvarník může vytvářet kostýmy i bez konkrétního libreta. To je třeba případ modní přehlídky, kdy návrhář řeší určité téma a formu a kostým není prvotně určen konkrétnímu tělu –aktéru. Někteří kostýmní výtvarníci v rámci vlastní svobodné kreativní tvorby řeší kostým, objekt ve výtvarném kontextu své představy, a až potom je třeba použit do konkrétního představení, inspiruje-li zpětně režiséra.

Může kostým hrát/existovat samostatně bez kontextu divadelní hry, performance, pro níž vznikl? Může být samostatným výtvarným dílem?
Některý kostým ano, jiný ne. Právě na naší výstavě tento problém řešíme. Kostýmy vytrhujeme z původního konceptu a zastavujeme jejich dramatický čas, abychom divákovi zprostředkovali pohled zblízka, abychom mohli zachytit, jak a z čeho je vytvořen a zaznamenat jeho vlastní vnitřní příběh. Já jsem například použila na ozdobu jednoho kostýmu do velké opery stříbrné drátěnky, které ani na velkém divadle nerozeznáte, ale zblízka pobaví…. Na naší výstavě právě tyto postupy a nápady může divák v klidu zachytit. Některé kostýmy, které vystavujeme, jsou i jakýmsi konceptuálním uměleckým dílem a jako takové jsou schopné samostatné existence. Přesto pro pochopení jejich podstaty vystavujeme některé kostýmy formou vlastního objektu na figurínách, jiné vypovídají na fotografii nebo videu.

A je možné v tomto smyslu kostýmy samostatně vystavovat?

Jak jsem už řekla, je to možné, ale jen některé. Navíc si musíme uvědomit, že vystavujeme tato díla s důrazem na jejich výtvarný a konceptuální obsah. Ne všechny kostýmy, které na herci skvěle hrají, jsou vystavení schopny, právě proto, že tělo a výraz je jejich nedílnou součástí. Je potřeba pro každý jednotlivý kostým najít adekvátní formu prezentace. Naproti tomu kostýmy tvůrců typu Roberta Wilsona nebo Riena Becckerse se vystavují dobře, neboť jejich formální strana je natolik svébytná a výtvarná a herec je jen jakousi loutkou se stylizovanou maskou, že tělo konkrétního interpreta není až tak potřeba.

Jak moc lze divadelní kostým uplatnit v jiných oblastech života, než je umění, a čím se dnes divadelní kostým převážně inspiruje?

Kostým pro divadlo a živé akce je sám o sobě specifickým druhem oděvu a jako takový je z tohoto prostředí nepřenositelný. Vzniká pro určitou osobu, situaci a čas. Ale samozřejmě přináší divákovi informaci, inspiraci, emoci a může se volně prolnout do jeho života. A výtvarníci vytvářející kostým pro živou akci se inspirují absolutně vším. Vzájemné vlivy uměleckých disciplín i jevů běžného života se volně a svobodně propojují. Kreativní kostýmní návrháři se inspirují historií, módou, hudbou, přírodou, sociálními a politickými aspekty ve společnosti, prací kolegů, všemi směry a druhy kultury obecně, prostě vším, co jim může dopomoci k vyjádření kýženého výsledku.

Rozhovor vedla Markéta Horešovská, redaktorka ČTK

Více o projektu Extrémní kostým zde.