Scénografie, architektura, nová média, světelný a zvukový design, móda…

Vizuálně nejzajímavější divadelní projekty posledních let
Divadelní představení, performance, instalace a site-specific projekty
Kreativní program pro děti

Program

Hot News

   
   PQ+ DOPROVODNÝ PROGRAM   

PQ E-Scenography PQ Logo
PQ > ROZHOVOR S DANIELOU PAŘÍZKOVOU, VÝKONNOU ŘEDITELKOU PQ

ROZHOVOR S DANIELOU PAŘÍZKOVOU, VÝKONNOU ŘEDITELKOU PQ

1. 5. 2011, 15:56

Daniela Pařízková připravuje již třetí ročník Pražského Quadriennale. V roce 2003 organizovala doprovodný program a před čtyřmi lety byla hlavní koordinátorkou PQ. Letos se na přípravě rozsáhlé scénografické přehlídky podílí z pozice výkonné ředitelky. V rozhovoru přibližuje historii a tradici PQ, jeho postavení v divadelním světě a jeho poslání.

Jaké je postavení Pražského Quadriennale mezi podobnými přehlídkami v zahraničí?
V kontextu podobných přehlídek je PQ ojedinělé - jako jediné se zaměřuje na výtvarné složky současného divadla a performing arts. Narozdíl od jiných velkých akcí zaměřených na výtvarné umění bylo PQ od svého založení vždy "usazené" v divadle. S vývojem současného umění se samozřejmě poslední ročníky Quadriennale posouvají z tradičního divadla ven směrem k performancím, instalacím či vizuálním akcím, nicméně jeho hlavním záměrem zůstává prezentovat vizuální složku divadla, divadelní design, scénografii, kostým, světelný a zvukový design i dnes často užívaná multimédia - která ale musí být vždy užita v souvislosti s performativní akcí.

Koná se tedy vůbec někde v zahraničí srovnatelná akce?
Ve stejném oboru existuje na světě už jen jedna akce, World Stage Design (Mezinárodní výstava scénického, kostýmního, světelného a zvukového designu). Tahle výstava je ale poměrně nová, konala se zatím jen dvakrát - vždy v mezidobí mezi dvěma Quadriennale, má tedy také čtyřletý cyklus. Na WSD rozhoduje o účasti umělců porota, která je vybírá z přihlášených zájemců. PQ je narozdíl od této výstavy založené hlavně na národní účasti - v tom je podobné benátskému bienále; také my tyto národní expozice pak doplňujeme vlastními kurátorovanými přehlídkami. PQ je ale výjimečné i svým rozsahem, národní expozice obesílá kolem 60 zemí, v rámci všech projektů se ho účastní umělci skoro z 80 zemí. Minulý ročník navštívilo přes 5.000 profesionálů a návštěvníků z řad široké veřejnosti za 11 dní přišlo přes 30.000. Myslím, že na jinou podobnou akci v ČR nepřijede tolik zahraničních návštěvníků.

Čím je PQ pro profesionály z celého světa, co je láká na tom přijet do Prahy a zúčastnit se po dva týdny této přehlídky a akcí s ní spojených?
Vedle zmíněného WSD je to jediná akce, kde se mohou setkat a uvést svoji tvorbou do souvislostí s dalšími tvůrci a představit ji zároveň širší veřejnosti. Běžně jsou totiž v divadle "hlavní postavou" herci, případně režisér, ale tvůrci vizuální složky, která je v současné době čím dál tím důležitější, zůstávají stále v pozadí. Právě scénografy a další autory výtvarné složky divadla ale PQ vyzdvihuje. Zároveň zde umělci mohou vidět tvorbu svých kolegů z celého světa a mohou se s nim i potkat, protože sem velké množství tvůrců osobně jezdí. Je to pro ně důležité setkání, kde spolu diskutují, vytvářejí třeba i nové budoucí spolupráce, nové projekty.

Důležitou součástí PQ je také prostor věnovaný studentům, bylo tomu tak již od začátku pořádání PQ?
Celá řada účastníků z řad profesionálů je i profesory, učí na akademii, takže s nimi přijíždějí i studenti, kteří vystavují ve studentské sekci. Poprvé se studenti na PQ prezentovali v roce 1975, kdy to byla taková "off sekce". Pořadatelé ale již tehdy zjistili, že tvoří zajímavý protipól sekci profesionálů, takže už v následujícím ročníku byla studentská sekce také jednou z hlavních. Studenti zabírají v PQ čím dál tím větší místo, je to taková živá až živelná součást naší přehlídky. Minule byli studenti jedním z hlavních témat a Scenofest byl pojatý jako rozsáhlý edukační projekt, plný workshopů, přednášek, představení a seminářů. Uskuteční se i letos; i když studentská sekce už nebude tou hlavní, je Scenofest a jeho programy připraven přibližně pro 1500 studentů z celého světa.

Je podle odezvy studentů zřejmé, že je tahle forma seznamování se se scénografickými projekty z různých koutů světa zajímá a baví?
Kromě velkých zemí, jako je Británie nebo USA, kde je možné najít mnoho škol a celou řadu přístupů k výuce scénografie a obecně divadla, má většina zemí jednu, dvě takto zaměřené vysoké školy. Studenti pak mají relativně omezený pohled a přístup k tématu. Když přijedou na PQ, vidí najednou přístupy 60 zemí a dalších tisíce umělců, takže se jim velmi rozšiřují obzory. Nejčastější reakce studentů na minulých ročnících byla taková, že až tady pochopili, o čem všem scénografie může být, že to může být celá řada přístupů, které do té doby jen tušili nebo je vůbec neznali. Navíc přivážejí své práce, které zde podléhají kritickému pohledu profesionálů.

Čím je PQ atraktivní pro návštěvníky a běžné turisty, třeba i zahraniční?
Už v uplynulých třech ročnících byla vždy součástí PQ akce, která je zajímavá i pro diváky, kteří nejsou z divadelní oblasti. Snahou je podat scénografii jinak než prostřednictvím národní prezentace, zasadit ji do kontextu samotného města. Letos to bude nejvýraznější, protože budou umělecké projekty připravované přímo pro pražské ulice, náměstí, často dost neznámá místa, takže i turista bude moci jejich prostřednictvím poznat a objevit Prahu jiným než běžným způsobem. Navíc se dostane do míst mimo centrum, kam ho jinak průvodce příliš nelákají, třeba do Bohnic nebo do Holešovic. Chtěli bychom, aby Praha ožila kulturou podobně jako Benátky během bienále. Ale i národní expozice jsou v posledních letech připravované s tím, že je navštěvují i neprofesionální diváci, už to dávno není jen přehlídka maket a plánů, často jsou velmi interaktivní.

PQ myslí i na dětského návštěvníka...
Projekt PQ dětem má dvě části, jedna je navázaná přímo na národní expozice, kde je pro děti připravená dobrodružná cesta výstavou. Dostanou plánek výstavy a v několika vytipovaných expozicích plní úkoly, jejichž pomocí sami objeví, v čem daná expozice spočívá. Je pro ně připraveno i několik drobných dílen, kde si mohou vyzkoušet různé techniky, aby pochopily, v čem scénografie spočívá a naučily se pracovat s prostorem. Druhý aspekt je pro nás velice zásadní, protože jím nabízíme dětem samotnou tvůrčí zkušenost. Pro každý ročník připravujeme určité téma, který spolu s dramaturgickými edukačními materiály rozesíláme do přihlášených škol. Děti podle našich propozic připravují své projekty, které pak přinášejí na výstavu. Minule například měly jako téma český kabát a to, co z různých materiálů dokázaly vytvořit, nakonec obdivovali i profesionálové. Imaginace dětí je tak bezbřehá, že si to se zkušeností profesionálů vůbec nezadalo. Děti jsou pro nás ale důležité i proto, že když se PQ nějakým způsobem zúčastní, stávají se poučeným publikem, které se v příštích ročnících vrací.

Jak se tak rozsáhlá kulturní akce, jakou PQ je, financuje?
PQ je oficiální akcí České republiky a pořádá ji ministerstvo kultury, které na ni pravidelně vyčleňuje prostředky ze svého rozpočtu. Částka od státu činí nyní asi 40 % rozpočtu PQ. Znamená pro nás především kontinuitu v pořádání akce a umožňuje nám získat další granty. Například program Culture 2000, z nějž jsme pro letošní PQ na speciální projekt Intersekce spolu s dalšími evropskými partnery získali 1,5 milionu euro, totiž požaduje padesátiprocentní kofinancování. Dalšími zdroji jsou nadace a grantové programy v ČR i v zahraničí. Velkým tradičním podporovatelem je americká nadace Trust for Mutual Understanding a spolu s dalšími dvěma granty z USA máme letos z amerických zdrojů více než milion korun. Je pro nás významné, že můžeme případným českým podporovatelům ukázat, že takhle velké částky jsou do PQ ochotni investovat i ze zahraničí. Podporují nás také zahraniční kulturní instituty, které sídlí v Praze, tradičním podporovatelem je UNESCO, které dává příspěvek na účast ekonomicky méně vyspělých zemí. Nejobtížnější je ale získat peníze ze soukromých zdrojů. Bez ohledu na současnou krizi má PQ nevýhodu ve svém čtyřletém cyklu, nemůžeme sponzorům nabízet kontinuální spolupráci, o níž oni stojí. Pro každý ročník tedy musíme spolupráci obnovovat. Tradičním partnerem PQ je i město Praha, nicméně ne tak zásadním, jak bychom si přáli. Město by mělo pochopit, že kulturní turistika je významným fenoménem, tak jak to vnímá celá řada evropských metropolí.

Nicméně i příspěvek od státu kontinuitu přehlídky zaručuje jen zdánlivě, protože například letos jsme za něj museli bojovat. Kdybychom již neměli zdroje ze zahraničí, které ukázaly velký význam této akce, tak by také třeba PQ letos nebylo, protože se škrtalo všude. A státní příspěvek na něj je zásadní částka, která, kdyby nešla na PQ, by jistě mohla pomoci celé řadě subjektů. Uvažovalo se o tom, že by se letošní PQ vynechalo a konal se až další ročník. Podařilo se nám ale na ministerstvu naštěstí vysvětlit, že není možné čtyřicetiletou tradici přetrhnout, neboť by to mimo jiné pravděpodobně ukončilo všechny kontakty v zahraničí.

Proč vlastně Quadriennale vzniklo a jak se během uplynulých dvanácti ročníků vyvíjelo? Kam by se případně mohlo ubírat v budoucnu?
Pražské Quadriennale vzniklo v reakci na výrazné úspěchy českých scénografů v zahraničí v 60. letech 20. století. Na bienále v Sao Paolu, tehdy nejvýznamnější akci v oblasti scénografie, dostali několikrát za sebou nejvyšší ocenění. Pořadatelé bienále začali uvažovat o spojení s nějakým partnerem v Evropě, aby si pro příště zajistili výraznější evropskou účast. Česká republika tehdy byla mekkou evropské scénografie. Protože to bylo v 60. letech, byla nakloněna i mezinárodní spolupráci a první ročník PQ se v Praze konal v roce 1967. Už ten byl úspěšný, obeslalo ho kolem 25 zemí a zaznamenal i poměrně velkou návštěvnost laického publika. Přesto ale až do počátku 90. let PQ bylo vnímáno spíš jako expertní akce určená poučenému publiku; připisoval (a dodnes připisuje) se jí ale také význam v tom, že do Československa přivážela tvorbu umělců ze západních zemí, z nichž mnozí přijížděli osobně. Po roce 1989 jsme museli hledat cesty, jak PQ přiblížit širšímu publiku, což se nám daří.  Je to i cesta, kterou bychom se chtěli ubírat i do budoucna. Dále se budeme zaměřovat na to, že neprezentujeme už jen samotné divadlo, ale i projekty na pomezí divadla a výtvarného umění, divadla a filmu, divadla a architektury, projekty, které používají prostředky různých uměleckých disciplín, ale stále se nějakým způsobem vztahují k prostoru. Praha potřebuje kulturní akci, která se koná v celém městě a která sem přivádí zahraniční experty i publikum, protože je jazykově bezbariérová. PQ by pro Prahu mohlo být tím, čím je bienále výtvarného umění pro Benátky, kde po čtyři měsíce město žije uměním, za kterým tam jezdí lidé z celého světa.



Rozhovor vedla Markéta Horešovská, redaktorka ČTK